Kroniky rodin a rodů

Rok 2017 byl ve znamení fascinujících příběhů rodin, rodů a firem. Nejdále jsme viděli do roku 1644, vydali jsme během pár měsíců 5 knižních výprav do minulosti a stavíme další dvě knihy o úspěchu a umu českých rodin. Potvrdilo se, že příběhy jsou opravdu to nejcennější, co máme. Děkujeme klientům za úžasnou dávku radosti u předávání naší práce i odvahu a důvěru, kterou nám dali šanci ukázat, co umíme.

Vyrobeno. Pokračování příběhu rodiny s pevnými pouty už se hřeje u srdcí těch, kterým koluje v žilách krev jednoho rodu A. Krásná práce genealoga a rukou dílny www.kronikyrodin.cz.

Jako dítě jsem chodila s dědou a babičkou na borůvky. Sbírali jsme je do modré bandasky. Za několik let se mi narodila dvojčata. Než jsem stihla uvítat dva nahé životy, jiné dva vzácné jsem musela oželet. Babička a děda zemřeli několik měsíců po sobě. Život za život. Zůstalo mi po nich jen pár věcí. Obrázek, co maloval děda, hrníčky do kterých si každé ráno připravovali kávu a modrá bandaska. Když jsem poprvé šla s dětmi na borůvky, sbírali jsme je do té stejné smaltované, oprýskané, pomněnkově modré nádoby s dřevěnou rukojetí. Cestou z lesa měly děti pusinky fialové a bandaska zpívala svou skromnou, plechodřevěnou píseň. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Mám pocit, že si vedu dobře.“ Příběhy jsou to nejcennější, co máme.

Obyčejný podzimní výlet za planými jablíčky do závinu. Odpoledne v obci Drhovy, která je domovem aktuálně poslední generace našeho rodu. Štěstí v podobě všedního života. Anička, Anežka a Jurášek spolu.

Příběhy, které se nikdy nedovíme, existují. Ani z toho nejlepšího rodokmenu, nejpřesnější kroniky rodinné firmy neodhalíme, proč bývá někdy poklad v podobě souznění sourozenců ukrytý tak nekonečně hluboko. Moje dcery jsou od prvních lidských buněk a vteřin zrozené spolu. Když byly od sebe přes 200 km, namalovaly téměř shodný obrázek a když vyběhly ze dveří od zápisu do školy, zážitky sdílely jen mezi sebou. Mně řekly „dobrý, mami“! :-) Budou se nad tímhle zápisem v kronice rodiny smát jednou spolu i s jejich bráškou? Dosáhnou na poklad přes všechny bariéry sourozenecké rivality? Dokážou to? Já už možná nebudu, ale toužím, aby v kronice rodiny všichni tři hledali a našli, co je spojuje. Příběhy jsou to nejcennější, co máme.

Příběh rodiny může také zachytit život v obci, místě kde žijete. Můžeme souběžně vést kroniku obce. Třeba jen online, když zatím nejsou finance na jiné zpracování. Facebookové stránky obcí občas zejí nespravedlivou prázdnotou!